Přitažlivá Seveřanka

Léto se sotva probudilo, ale slunce se tvářilo, jakoby chtělo dohnat předchozí zimní měsíce a šlo naplno. Hřálo tak houževnatě, že po chvíli chůze se na čele perlily kapky slaného potu a šaty se bez ostychu lepily na tělo. Jak se později ukázalo, ani my dva s fotografem Danem jsme nebyli výjimkami. Celou cestou jsme však doufali v lakotu severu na sluneční paprsky. Marně. Když jsme dorazili do cíle, bylo jasné, že pohodlí našeho klimatizovaného redakčního čtyřkolového oře nakonec přece jen musíme vyměnit za to „peklo“ venku. Ale už po prvních krocích jsme zapomněli na běsnící slunce. Vstoupili jsme totiž do zahrady připomínající malý pozemský ráj, kde jsme si nemohli nevšimnout nádherné skalky.

Přiznám se, zahradu jsem nazvala Seveřanka ještě dříve, než jsme s kolegou vyrazili z redakce. Od začátku to bylo pro nás takové malé dobrodružství. V e-mailu od majitelů byl totiž jen stručný a na obraz skoupý popis zahrádky. Bez fotek, jen pár rozvitých vět. Už si ani přesně nepamatuji, co mě na nich zaujalo, ale řekli jsme si, že to riskneme.

Přebudování zahrady a stavba skalky

Začal přibližně před pěti-šesti lety. Právě tehdy se majitelé (on je sportovec a ona miluje zahradu) rozhodli, že chtějí více. Nejen trávník s malým rybníčkem trůnící uprostřed. Změna se rodila postupně, stejně jako Seveřanka. Vše spískala domácí paní (která se bohužel v době naší návštěvy nacházela přesně tam, odkud jsme přišli my; a tak, zatímco kolega zkoumal pozorným okem skrývajícím se za objektivem zákoutí zahrady, já jsem zpovídala zbylou polovinu jejích majitelů).

Převážně rovinatý terén s neznatelným náznakem mírného kopečka před domem se jim zdál jako příhodné místo na založení skalky. A protože v rybníčku by zbytečně lovili zlatou nebo jinou „splním ti přání“ rybu, vzali věci, lopaty a rýče do vlastních rukou a skoncovali se starým uspořádáním. Z povrchu zemského rozkládajícího se před jejich domem ze dne na den zmizel rybník a časem začaly přibývat všelijaké rostliny, keře a dřeviny. A vedle nich se zde začali trousit kameny a kůra. Ty první chodili „lovit“ do potoka přes silnici a díky tchánovi, který má les, bylo při svozu dřeva o dostatek kůry postaráno.

Trávník zabírá poměrně velkou část, ale nepřísluší mu dominantní (v jeho případě) „poležení“. Poutačem pohledů je mladý javor s křiklavě červenými listy. Díky nim si jen málokdo všimne pár prázdných či zažloutlých míst na trávníku, které jsou pravděpodobně důsledkem nedostatečné vláhy. Tento problém by dokázala vyřešit automatika, ale do té doby se zahrada bude muset spokojit se šesti sudy vody denně, které majitelé mohou načepovat v již zmiňovaném potoce. Užitková zahrada i s hojným počtem ovocných stromů se rozprostírá za domem. Tak to už na vesnicích bývá. Málokdo však má odvahu pustit se do tvorby japonského zahradního koutku. Zde jsme ho našli nenápadně schouleného vedle schodiště vedoucího k vchodovým dveřím. Navzdory vysokým a mocně se tvářícím bambusům nám bylo jasné, že „Japonci“ se teprve rodí. Před časem tento zatím spíše zelený než japonský koutek zdobily rododendrony – růžovými květy velkými jako dlaně (prý). Zda jsme přišli příliš brzy, nebo se opozdily, těžko říct … některým květům prostě nevyhovíš.

… Stále pokračuje

Nepsaný zákon říká, že údělem začátečníků je dělat chyby. Ať už se pokoušíte o cokoliv, nemusí to napoprvé vyjít, začátky se jen tak hemží příležitostmi, jak uvést do praxe staré známé „pokus-omyl“. Ale ne vždy. Na mou zvědavou otázku, zda se nějakým rostlinám v zahradě nedařilo, jsem od majitele dostala jednoznačnou a váháním nezkaženou odpověď: „Ne.“ V tom vedru to zapůsobilo podobně, jako by mi někdo hodil dobře vychlazenou ruskou zmrzlinu na krk. Vím, řeknete si, takové věci se nestávají. Kdo by už jen takto strávil ruskou zmrzlinou! Nevzpomínám si, jestli jsem se zatvářila tak nevěřícně, že i biblický Tomáš by při mně vypadal jako amatér, nebo zase byla jednou moje mimika pohotovější než smysluplná otázka, která měla následovat a která nepřicházela, v každém případě domácí pán, povoláním fotbalista, vzápětí dodal : „Moje žena je vášnivá zahradnice. Zahradničení jí dělá radost a navíc si tak krátí chvíle, kdy jsem z domu pryč někde na soustředění. Hodně čte – knihy i časopisy – a z nich čerpá informace o rostlinách. Jsou vysázeny tak, jak mají být. Například takový rododendron. Potřebuje stín, ne přímé slunce, tak je ve stínu. “ Stejně postupujeme při budování a osázení skalky.

Pozorně jsem se rozhlédla kolem sebe a pomyslela jsem si, že Seveřanka není v žádném případě úzkoprsá, klidně by se sem vešel například i středně velký bazén. Za otázkou, zda něco podobného v budoucnu plánují, následovalo další ne. V programu jsou však jiné proměny týkající se skalky – chtějí ji rozšířit na boku a někteří stromy přesadit, protože svými kořeny narušují její soukromí. Z toho, co jsem měla možnost vidět a také slyšet, jsem usoudila, že zde všem zahradním změnám (minulým i budoucím) předchází opravdu důsledná příprava a že do tvůrčího procesu jsou kromě fyzické práce a plodného nadšení zapojeny i důkladně nastudované informace. A přestože jsme si s kombinatorikou asi tak blízké jako mořský koník s veverkou, myslím, že majitelé našli tu pravou kombinaci, pomocí které vytvořili zajímavou a půvabnou zahradní kompozici.


Jak bude reklama vypadat?
-
Tato pozice pro vaši reklamu již od 50 kč.
Zobrazit formulář pro nákup